Na záhonech pěstujeme jen druhy zeleniny, které jsou odolné vůči nízkým teplotám. Jedná se o petržel kořenovou, pastinák, černý kořen, dále pak kapustu hlávkovou, kadeřavou a růžičkovou, které vynikají vysokou mrazuodolností. Výhodné je zakrytí porostů přezimujících zelenin netkanou textilií. Pravidelně kontrolujeme zdravotní stav naskladněné zeleniny a napadené kusy ihned odstraníme, abychom zabránili dalšímu šíření chorob a škůdců.
Do květináčů vysazujeme pažitku, cibuli zimní, naťovou petržel, případně jiné bylinky či kořeninové rostliny, které máme na venkovních záhonech a které budeme v zimním období rychlit v domácnosti. Dále si čerstvou zeleninu z vlastní produkce můžeme zajistit rychlením čekankových puků.
Některé narcisy lze rychlit podobně jako hyacinty. Když začneme s rychlením v listopadu, budeme mít na Vánoce voňavé květy. Do mělké misky dáme vrstvu štěrku nebo keramzitu silnou 3 až 4 cm, na ni položíme těsně vedle sebe cibule narcisů a zalijeme vodou tak, aby se spodek cibule dotýkal hladiny. Misku uložíme do vzdušné chladné místnosti. Brzy narostou kořeny, posléze i výhonky budoucích rostlin. Když se bezbarvý výhonek otevře a objeví se zelený vrchol listu, přeneseme misku do teplé místnosti. Za dva až tři týdny se otevřou květy. Rychlení záleží na pokojové teplotě a trvá čtyři až šest týdnů.
Užitečné listí - listí vyhrabané z celé plochy zahrady není nechtěný odpad, ale surovina pro přípravu potřebného humusu. Hodí se na založení nízkého plošného kompostu, který zlepšuje půdu. Na vhodný záhon rozložíme nižší vrstvu listí a zasypeme kompostem nebo jiným organickým hnojivem, které ochrání listí před rozfoukáním a urychlí jeho rozklad. Za sucha listí zavlažíme. Půda chráněná organickou vrstvou méně promrzá a zároveň v ní pokračuje život mikroorganismů důležitý pro úrodnost půdy. K uložení a zkompostování listí můžeme použít například pařeniště.
Po sklizni odstraňujeme ze stromů i ze země veškeré mumifikované plody, hluboko je zakopeme do půdy. Upravíme chrániče kolem stromů a včasnou opravou plotu bráníme vstupu zvěře na zahradu.
Pokračují výsadby ovocných dřevin, dokud nezamrzne půda. Dbáme , aby stromky byly vysazeny ve stejné úrovni, jako rostly ve školce. Hlouběji vysazujeme maliník, který současně přihrneme zeminou, a dále keřové rybízy (alespoň o 10 cm hlouběji než rostly ve školce). V bobulovinách a jahodníku rozhodíme na odplevelenou půdu dobře vyzrálý kompost. Trsy jahodníku přihrneme proti vymrzání.
V selských sadech dokončíme hnojení rozleželým chlévským hnojem s mělkým zapravením do půdy. Chybějící živiny ve formě fosforečných nebo draselných a hořečnatých hnojiv můžeme dodat do půdy pomocí injektorů (vpichy do hloubky 0,3 až 0,4 metru). Při nedostatku vápníku v půdě aplikujeme vápenatá hnojiva (na lehkých půdách přednostně mletý dolomitický vápenec, na těžších půdách mleté vápno). Obvykle vápníme ve tříletých intervalech.
Odebíráme vyzrálé rouby peckovin pro dlouhodobé uchování a ukládáme je buď do mírně vlhkého písku v chladném sklepě, nebo do půdy na severní straně budov, popř, v chladícím boxu do mikrotenových sáčků, přičemž spodní část roubů obalíme kouskem vlhké vaty. Pravidelně a často kontrolujeme, aby rouby nepřeschly, nebo naopak v mokru nezačaly plesnivět.
Za chladnějších nocí otvíráme okno do sklepa a snažíme se tak snížit teplotu ve skladovacích prostorech pokud možno na 4 až 5 °C a udržet vzdušnou vlhkost na úrovni 80 až 90 %. Takto lze skladované ovoce udržet delší dobu v dobrém zdravotním stavu.
Text:
Petr Kumšta
