Bylo pošmurné ráno, když jsem se v sobotu vydal na benešovské nádraží. Mimořádný osobní vlak vedený moderní jednotkou InterPanter přijíždí včas a na nádraží na něj již čekají železniční nadšenci, kteří si vlak se zájmem fotí na památku. To ještě asi většina z nich neví, že podle jedné z úvah by tyto jednotky měly za pár let zajišťovat všechny místní rychlíkové spoje do a z Prahy. Tak tedy nastupuji. Vlak je to vskutku moderní, ještě je cítit novotou. Ihned ale narážím na problém, o kterém se mezi odbornou veřejností dosti mluvilo-nešťastně vyřešené první třídy ve vlaku. Ty se totiž nachází na třech oddělených místech a jsou navíc průchozí…
Vlak přijíždí do Čerčan, ještě pár posledních fotek a videa a program začíná. Ihned po příjezdu je slyšet burácení naftového motoru lokomotivy Hektor, která zrovna odváží svůj historický vlak s cestujícími do Týnce nad Sázavou. U výpravní budovy se nachází jako obvykle stánek s nejrůznějšími železničními suvenýry, od hrnečků, pohlednic po podložky pod myš. Mezi návštěvníky mne zaujala skupinka asi šesti mladých hochů, kteří vybaveni fotoaparáty se stativy čekají na příjezd lokomotivy Bardotka.
Bohužel ale zrovna staniční rozhlas hlásí, že mimořádný rychlík z Prahy do Sázavy nedojede. Zjišťuji, že u Mnichovic se na „Bardotce“ porouchalo chlazení a stojí neschopná v Senohrabech. Naštěstí ale její sestra přijíždí načas, za obrovského zájmu železničních nadšenců. Mezitím pár snímků historických pantografů, které po celý den zajišťují pravidelné osobáky místo jednotek CityElefant. Je to až neuvěřitelné. První „panťáky“ byly nasazeny do pravidelného provozu v první polovině šedesátých let a pět kusů jich dodnes po Praze jezdí. Zvuk píšťalky a charakteristické syčení dveří oznamují odjezd vlaku a Regionální den PID v Čerčanech tak pro mě skončil.
