Převedení zabírané oblasti do vlastnictví Německé říše měl za úkol Pozemkový úřad. Jemu příslušelo vše změřit, ocenit, sečíst a vyvlastnit. Pod úřad spadalo taxační oddělení, které si již před vydáním první vysídlovací vyhlášky zřídilo jednatelství v Neveklově, připravilo výpisy z pozemkových knih a nechalo si zhotovit kopie katastrálních map. Působilo ve městě do prosince 1943, kdy přesídlilo do Vojkova a úřadovalo pak další rok v tamním zámku. Pod neveklovské, respektive vojkovské jednatelství spadaly různé pobočky, pokladny či stavební oddělení, existující např. v Třebsíně, na Hradištku, v Netvořicích, Týnci nad Sázavou, Maršovicích, Sedlčanech a jinde. Vznikaly a zanikaly podle momentální potřeby.
Komise Pozemkového úřadu v doprovodu příslušníků SS přijížděly do obcí před jejich vyklizením, v některých se na úkor obyvatel i ubytovávaly a stravovaly. Bylo jich mnoho, každá jinak specializovaná. Sepisovaly nemovitý i movitý majetek, aby podle jeho výše určovaly náhradu za vyvlastnění. Procházely pole, louky, lesy i domy, měřily a odhadovaly pozemky i budovy, načež rozměry všech místností i sklepů zakreslovaly do plánků. Později přijely další komise, které odhadovaly výnosy v lesích, sčítaly hospodářské stroje a nářadí, dále všechny ovocné stromy v zahradách i všechny divoké stromy po mezích a jinde. Pozemkový úřad se snažil postupovat rychle, ale pečlivě. Ve spojení s ním jezdili po obcích i zemědělští specialisté, kteří prováděli odhad koní, hovězího a vepřového dobytka. Pověřenci velitelství cvičiště se starali o přebírání nejlepších kusů pro hospodářské dvory SS, tzv. SS-Hofy. Skotu se vypalovaly na rohy a koním na kopyta značky SS, stroje byly podobně značeny barvou.
Odhady se děly bez dorozumění s majiteli a komise nic nevysvětlovaly. Vlastníci byli vyzváni k podepsání soupisů, aniž by věděli, jak je majetek odhadnut. Při odporu jim bylo vyhrožováno vězením nebo koncentračním táborem. Podle vyvlastňovacího zákona měli majitelé nárok na náhradu (odškodnění), a to ve výši obecné ceny nemovitostí v době zahájení vyvlastňovacího řízení. Stanovení náhrad příslušelo Pozemkovému úřadu. Nemovitý majetek býval odhadován výše, zato movitý velmi nízko. Podstatné také je, že ceny se pohybovaly na úrovni roku 1938, ale koruna mezitím značně poklesla. Zároveň je důležité mít na paměti, že vyvlastňování se dělo v době, kdy bylo velmi nevýhodné měnit nemovitost za peníze a zejména zbavovat se hospodářství, které pomáhalo tišit rostoucí hlad protektorátních obyvatel.
Brzy po odhadech začalo zabavování píce, strojů i zvířat. Vše se sváželo a svádělo na náves či do jiných statků. Lepší kusy zůstávaly pro nově zakládané SS-Hofy, ostatní šlo k odvozu. Nařízení říšského protektora stanovovalo, že náhrada za vyvlastnění má být dojednána smírným jednáním s majiteli. Po ocenění proto Pozemkový úřad předvolával majitele k jednání, aby odhad svého majetku potvrdili a vyvlastnění odsouhlasili, čímž své nemovitosti postoupili Německé říši. Souhlas byl jen formalitou a nebyl nutný, vyvlastnění se konalo i bez něj.
Převody nemovitostí právně upravoval vyvlastňovací výměr zdůrazňující údajné dobrovolné rozhodnutí vlastníků („prohlásili jste, že jste ochotni k dobrovolné dohodě“). Kroniky zabraných obcí mluví jinak: „nikdo při stěhování nevěděl, co za majetek dostane, s nikým o náhradě se nedohodli a nikdo dobrovolně neprodával.“ V závěru vyvlastňovacích výměrů se uvádí, že rozhodnutí je konečné a opravný prostředek vyloučen. Převody vlastnického práva byly pak podle platných zákonů zaneseny do pozemkových knih.
Po podepsání vyvlastňovacího výměru převáděl Pozemkový úřad odškodňovací sumu do Okresní záložny hospodářské v Benešově. Nechával však hned vyplácet jen 80 % hodnoty. Zbytek zůstával vázán. Ze zadržených dvaceti procent byly např. likvidovány zbývající dluhy váznoucí na nemovitostech a jiné nedostatky. Teprve poté byl zbytek vyplacen, většinou nejprve 15 % a nakonec zbývajících 5 %. U složitějších případů se oceňování a vyplácení protahovalo i na několik let, vyplácení náhrad pokračovalo až do 5. května 1945. Někteří lidé z pozdějších etap se vyúčtování dočkali na samém konci války, část se nedočkala vůbec. Mnozí nechávali obdržené peníze v záložně, dávali si je pouze přepsat na vkladní knížky, ale za celou válku na ně vůbec nesáhli, nebo vybrali jen nejnutnější část. Doufali v poválečnou restituci, kdy peníze vrátí a nastěhují se zpátky domů.
(pokračování příště)
Tomáš Zouzal
Zřízení cvičiště podrobně líčí autorova nová kniha Zabráno pro SS, která bude křtěna v Kulturním domě Josefa Suka v Sedlčanech 8. prosince od 18:00. Dle zájmu starostů budou následovat přednášky v jednotlivých obcích kdysi zabraného území.