Sklizeň – jestliže sklízíme jednorázově, postupujeme z venkovní strany korun odspodu směrem dovnitř a nahoru, aby se náhodným pádem jednoho plodu nesrazily další. Při postupné výběrové sklizni musíme být ještě opatrnější, plody mnohdy nedrží pevně na stromech. Oddělujeme je opatrně přes některý prst se stopkou od plodonoše, nemačkáme je a při ukládání do česacích nádob a přepravek nepouštíme z výšky. I sebemenší náraz vede k otlakům a snížení doby uchovatelnosti.
V září též dozrávají kvalitní odrůdy pološvestek a pravých švestek, které jsou velmi oblíbeny jak pro přímý konzum, tak pro nejrůznější formu zpracování (kompoty, sušení, koláče, knedlíky apod.). Chuťově bezkonkurenční pravou švestku domácí s menšími plody postupně nahrazují takové odrůdy, které mají vyšší stupeň odolnosti k nebezpečné virové šarce. Jednou z nich je i Tophit, která vyniká velkými tmavomodrými plody, které jsou chutné a slabě voní. Hmotnost jednoho plodu se pohybuje od 50 do 65 gramů. Zlatožlutá pevná šťavnatá dužnina je nápadně aromatická a jde dobře od pecky. Plody vydrží dlouho zralé na stromě (až do října), ale i po utržení. I když postupně scvrkávají, jsou opravdovou lahůdkou. Zjistíme-li při sklizni švestek, že jsou napadeny šarkou (prohlubně a deformace plodů, krvavá dužnina bez cukru a bez chuti, předčasně opadávající nečervivé plody), vykopeme stromy i s kořeny a spálíme je. Jinak je nebezpečí přenosu této virózy i na další druhy peckovin (meruňky a broskvoně).
Zkontrolujeme a nachystáme prostory pro uskladnění ovoce, dále obaly, je třeba včas vydezinfikovat a vybílit sklepy. Sklad by měl být chladný, dobře větratelný a nemělo by v něm být příliš sucho.
V biologickém boji proti mšicím v ovocných sadech můžeme využít jednoduchý způsob po vzoru jihotyrolských ovocnářů: do speciální budky s čelním otevíráním a úzkými štěrbinovitými otvory nacpeme čistou suchou slámu jako úkryt pro škvory. Tito tvorové se tam přes den ukrývají, v noci pak vyrážejí na lov. Jsou schopni zlikvidovat značné množství mšic, společně například se slunéčky. Při větším přemnožení a malé úrodě mohou škvoři naopak způsobit požerky slupky plodů, nalézají do prasklých plodů broskví apod., což zahrádkáře může nepříjemně překvapit, škody tam však zpravidla nezpůsobují.
Proti sviluškám na ovocných dřevinách je kromě klasické chemické ochrany možné použít i biologickou ochranu pomocí dravého roztoče Typhlodromus pyri.
Letničky již ukončují svůj roční životní cyklus. Můžeme je v této době na záhonech nahradit předpěstovanými dvouletkami (macešky, náprstníky, sedmikrásky apod.). Při teplejším průběhu počasí však většina letniček vydrží ještě do příštího měsíce.
Během září můžeme začít s výsadbou cibulovin a hlíznatých rostlin. Nejprve vysadíme cibule narcisů, které potřebují ke zdárnému zakořenění vyšší teploty. Ve druhé polovině měsíce pak následují botanické druhy tulipánů, krokusy a drobné jarní cibuloviny modřence, sněženky, bledule a další. Koncem měsíce již můžeme začít i s výsadbou zahradních tulipánů. Hloubka výsadby cibulí a hlíz závisí na jejich velikosti. Platí zhruba pravidlo, že hloubka výsadby by měla odpovídat trojnásobku výšky cibule nebo hlízy, tzn. drobné cibuloviny 6 až 8 cm, větší pak 12 až 15 cm.
Jiřinky a hlíznaté begónie stále ještě bohatě kvetou. Přesto již nyní musíme myslet na jejich zazimování. Jakmile hrozí přízemní mrazíky, je nutné hlíznaté begónie včas zakrýt, případně přenést na chráněné místo. Begónie tvoří hlízy za krátkého dne, a proto potřebují na podzim dostatečně dlouhou vegetační dobu bez mrazíků. Jiřinky ponecháme na místě až do zmrznutí nadzemní části. Mečíky se sklízejí koncem září, před příchodem podzimních plískanic. Zabrání se tak většímu napadení hlíz houbovými chorobami.
Text:
Petr Kumšta
