28. října 2012 ve 21 hodin zazní pyšelské zvony na paměť vzniku samostatného Československa již po desáté. Svým vyzváněním se přidala i naše obec k akci ZVON MÍRU V ROVERETU.
V celé naší zemi, v každé i sebemenší vesničce jsou pomníky obětem první a druhé světové války. Každá rodina byla poznamenána ztrátou někoho blízkého. Po mnoho let jsme byli nuceni vyzvedávat pouze období druhé světové války. Musíme si přiznat, že nejtěžší ztráty na lidských životech zažil náš národ v první válce, kdy jako součást Rakousko-Uherské monarchie se přímo podílel na válečných akcích. Všeobecná mobilizace postihla mnoho generací našich mužů. Tisíce se jich již nikdy do své vlasti nevrátily. Spočívají v hrobech na všech bojištích Evropy a Asie. Někde mají postaveny pomníky a vztyčeny kříže, jinde není místo jejich odpočinku ani patrné a je ztracené v krajině.
V severní Itálii na Gardské frontě převzaly naše legie pozice koncem léta 1918. Přesněji v pohoří Monte Baldo s vrcholem Doss Alto nedaleko města Rovereta. Významně se podílely na osvobození Pergine, Trenta a Rovereta. V září zde probíhaly kruté boje s těžkými ztrátami na obou stranách bojové linie. Československé legie (39. průzkumný pluk československý) bojující na italské straně měly takové počty obětí, že Italové s úctou dodnes vzpomínají na naše padlé. Ve výroční den našeho státu 28. října každý rok rozeznívají ve 21 hodin Zvon svobody 200 údery. Jeho hlas se nese v místech bojů celým údolím a odráží se od okolních hor.
Na hradě v Roveretu bylo podepsáno mezi Italií a Rakousko-Uherskem příměří v roce 1918. Tomuto aktu byli na žádost gen. Diaza přítomní i naši zástupci legii. Místní farář Don Rosaro navrhl, aby byl ze zbytků zbraní, které zůstaly na okolních polích a v horách, ulit zvonLa Campanadie Duduti – Zvon padlých. Ten by svým hlasem připomínal památku všech obětí války. 24. května 1925 byl tento zvon slavnostně umístěn na roveretském hradě a na paměť všech trpících matek byl pokřtěn Maria dolens (Matka trpící). Slavnosti se zúčastnil král Viktor Emanuel III, diplomat zemí, které se podílely na výrobě zvonu a za naši republiku milánský konzul a italský legionář Jan Laška. První, posléze i druhý zvon praskl. Dnes je na návrší zvon třetí, odborně ulitý v jižní Itálii. S výškou 3,3 metrů je považován za jeden z největších funkčních zvonů světa.
Díky putovní výstavě o čs. legiích v Itálii, která byla v roce 1998 zahájena v Oderzu a posléze převezena do Prahy jsme se u nás dozvěděli o tomto zvonu. Fotografie, informace a jiné materiály k této výstavě shromáždil Dr. Eugenio Bucciol během dvouletého studia v archivech ve Vídni a Itálii. Na přednáškách PhDr. Zlaty Fořtové vznikla myšlenka, připojit se k zahraniční poctě. V roce 2001 byla realizována pod názvem „Říčanská výzva“. Nabádá k této akci další místa v celé naší zemi. Jejího rozšíření se s velkou vervou a nadšením ujal a vykonává pro ni mnoho pan Mgr. Alexej Bezděk. Díky jeho elánu se podařilo získat a zapojit do ní mnoho jeho známých, spolužáků, přátel i bývalých studentů v dalších obcích.
V minulých letech ozdobilo večerní zvonění tato místa: Říčany, Prahu Libeň a Řepy, Jeseníky, Kobylí na jižní Moravě, Velké Popovice, Lojovice, Mýto u Rokycan, Nové Město nad Metují, Vranov, Bezděkov, Pyšely, Nespeky, Městečko, Ledce, Borová Lhota, Žíňany, Mezihoří a další, o kterých bohužel nevíme.
Věříme, že v tomto roce se k nám přidají i další obce a hlasy zvonů se ponesou v celém kraji. Pokud se rozhodnete se k nám připojit, dejte nám o sobě vědět: Kostrhoun.Ebert@seznam.cz
Jan Kostrhoun
