K dalšímu typickému problému pěších komunikací u nás přispívá neujasněnost pravidel pro navrhování schodišť. Skupina poctivějších projektantů řeší schody s pásy pro kočárky, kola, zavazadla na kolečkách a případně vozíčkáře s obsluhou. Ti lhostejní se vymlouvají na existenci jakéhosi předpisu, který to prý nedovoluje. V sousedním Rakousku mají naopak předpis nařizující vytváření této základní formy bezbariérovost, která je nezávislá na poruchových, energii vyžadujících technologiích.
Nejtypičtějším nedostatkem je chybné navrhování přechodů pro chodce za hranicí uliční čáry, které nutí chodce při průchodu delší ulicí opakovaně vybočovat z přímého směru. Není divu, že se pro taková místa vžil přiléhavý název „šikana“. Jeho příčinou je častěji neschopnost a lhostejnost než zlý úmysl. Ten bývá někdy zdůvodňován preferencí potřeb motoristů při vjezdu do křižovatky. Když se projdete s dopravním inženýrem po většině míst s takovými šikanami, potvrdí vám, že nebyly nutné.
Týkalo se to i zrušeného přechodu na počátku Husovy ulice v Benešově, v místě, které zachycuje ilustrační fotografie. Je dobře, že rekonstrukce Jiráskovy ulice skončila až za touto křižovatkou, která je tím pádem zahrnuta do pěší zóny, kde mají chodci přednost. Proto mohou nyní přecházet Husovu ulici bez šikanujícího vybočení.
Po městě najdeme i další místa, kde nejsou přechody správně umístěny. Jistě se situaci podaří postupně zlepšovat. Je to svým způsobem snadnější, než náprava špatně profilovaných chodníků před vjezdu do garáží. V tomto případě půjde alespoň o to, aby již další podobně chybné pěší komunikace nevznikaly. Věřme, že tento trend podpoří i městská komise pro infrastrukturu, která se kvalitou bezmotorové dopravy zabývá.
K. Hlaváček
