Jako mladík byl adoptován svým prastrýcem Gaiem Juliem Caesarem, který ho zasvěcoval do tajů, jemných nuancí i hrozivých úskalí římského imperia před začátkem našeho letopočtu. Po Caesarově smrti se stal v letech 44-31 př. Kr. spolu s vojevůdcem Markem Antoniem a římským boháčem Markem Aemiliem Lepidemčlenem v tzv. druhém triumvirátu, složeného ze mstitelů Caesarovy násilné smrti. Nakonec vedl válku proti Antoniovi a Kleopatře, která skončila Octaviánovým námořním vítězstvím v bitvě u Actia roku 31 př. Kr.
Později se stal Augustus tvůrcem tzv. principátu, státní formy, která spojovala absolutní monarchovu moc se zachováním mnohých starých institucí římské republiky, takže k transformaci na monarchii docházelo vlastně postupně. Za počátek jeho císařské vlády se pokládá den 16. 1. roku 27 př. Kr. Přijal celou řadu tradičních doživotních funkcí římského občana. Změna znamenala nejen začátek téměř čtyřicetiletého období Augustovy císařské vlády, nýbrž také otevření zcela nové epochy římských dějin. Jeho vláda byla podepřena materiálními zisky v zahraničních výbojích. Augustovou vládou započala dlouhá etapa míru a prosperity známá jako Pax Romana („římský mír“), které se navzdory pokračujícím pohraničním konfliktům středomořský svět těšil po dobu více než dvou staletí. Augustus posunul hranice římského státu a dále je zabezpečil vytvořením mnoha závislých království a diplomatickým sjednáním míru s parthskou říší. Reformoval římský systém daní, dal rozšířit síť silnic, přestavět řadu měst, založil stálou armádu a pretoriánskou gardu. Po své smrti byl Augustus prohlášen senátem za boha, jenž byl uctíván Římany.
V Augustově době se oproti minulým obdobím začala bouřlivě rozvíjet stavební činnost na pláni mezi ohbím Tiberu, Kapitolem a pahorkem Quirinálem. Tato oblast byla zasvěcena bohu války, proto se označovala názvem Martovo pole. Rozsáhlejší nezastavěné území sloužilo jako shromaždiště římských legií, než vytáhly do boje. Místo končilo v oblasti tzv. pahorku zahrad – dnes zvaném Monte Pincio. Rozloha tohoto státního seřadiště vojska byla 250 ha. Za císaře Augusta zde došlo k vybudování objektů velmi velké architektonické a umělecké hodnoty. Při jižním okraji plochy vzniklo divadlo. Známe ho jako Marcellovo. Začal je stavět už Caesar a stavbu dokončil r. 11 př. Kr. Augustus pro svého synovce Marca Marcella Claudia. Z dalších významných staveb je třeba připomenout Pantheon. Marcus Vipsanius Agrippa, Augustův zeť a rádce, nechal r. 27 př. Kr. postavit velkolepý chrám, zasvěcený všem olympským bohům a především Martovi a Venuši.
Oltář Míru byl zasvěcen r. 9 př. Kr. na Martově poli k Augustově poctě za úspěšnou pacifikaci Hispánie a Galie. Oltář na stupňovitém soklu byl ohrazen zdí ozdobenou uvnitř i vně reliéfy, zobrazujícími alegorické a symbolické postavy, průvod členů císařské rodiny, kněží, úředníků a senátorů v tógách, kteří se zúčastnili procesí elity římského císařství na počest míru. To se doopravdy uskutečnilo 4. 7. v roce 13. př. Kr. Byl zde dokonce zobrazen sám císař Augustus jako poloviční postava otočená směrem na východ. Za ním je i jeho nástupce Tiberius a další členové císařské rodiny. Ve výzdobě stavby na půdorysu čtverce jsou rovněž další významné reliéfy a velké množství dekorativních prvků, jež se staly vzorem pro architekty a umělce následujících staletí a slohů. V ohraničeném prostoru uprostřed oltáře se nacházel obětní stůl. Oltář nechala vybudovat Livia Drusilla, třetí manželka císaře Augusta spolu s římským senátem.
Oltář byl objeven pro širší odbornou veřejnost v roce 1568 blízko Piazza San Lorenzo in Lucina a po částech vykopán. Znovu složen byl teprve ve 30. letech 20. století. Chybějící části byly doplněny a celý oltář vyrobený z italského mramoru je dnes velkou turistickou atrakcí. Současná stavba je zrekonstruována do původní podoby, části výzdoby uložené ve světových muzeích (zejména v pařížském Louvru) byly nahrazeny kopiemi, takže celý oltář mohl být zrekonstruován v nové budově muzea. Vlastní budova muzea celý oltář zastřešuje moderní prosklenou konstrukcí. Areál Ara Pacis se v roce 2005 podrobil rozsáhlé renovaci, která probíhala pod vedením známého kontroverzního amerického architekta Richarda Meiera. Dne 21. dubna roku 2006 byl otevřen nový muzejní komplex, v němž kromě římského oltáře najdeme také konferenční centrum, knihovnu, knihkupectví, kanceláře a prostory pro výstavy mnohdy doplněné i moderní muzejní technikou podle povahy výstav a expozic. Na východní stěně muzejní budovy se nachází rovněž replika nápisů s vypsáním celoživotních činů císaře Augusta – tzv. Res gestae Divi Augusti, které jsou významnou literární památkou a duchovním odkazem prvního římského imperátora.
Císař Augustus v této oblasti v blízkosti Tibery roku 28 př. Kr. nechal postavit mauzoleum pro sebe a své potomky. Nachází se naproti, východně od areálu muzea Ara Pacis, Augustus k němu z oltáře vzhlíží. Kruhová stavba měla průměr 87 metrů. Hrobka se postupně plnila urnami, jak pokračovala úmrtí (někdy i vraždy) v rodině. Později zde byla středověká pevnost, vinice, zahrada a divadlo. Mauzoleum bylo jednou z prvních velkých kruhových městských hrobek. V budoucnu se snad také ono dočká obnovy.
Mnohé architektonické prvky Ara Pacis bývaly také zdrojem inspirace zejména v době renesance a manýrismu i pro jiné římské stavby, hlavně paláce římských boháčů. Šlo především o Villu Medici, postavenou na pahorku Pincio kolem roku 1540 architektem Giovannim Annibalem Lippim jako sídlo florentské rodiny Medici v Římě, kteří tehdy část trosek oltáře vlastnili. Palác byl později znám jako sídlo francouzské výtvarné akademie. Také dnes je možné najít mnoho informací o této památce. Z literatury bych doporučil knihu Christophera Hibberta Řím, přeloženou pro edici Dějiny měst pražského Nakladatelství Lidové noviny v roce 1998
text a foto: Václav Bartůšek
Východní stěna oltáře - průvod císaře Augusta a ukázka moderní architektury muzea.
Villa Medici na pahorku Monte Pincio - dvorní průčelí.
