Prolog
Šlechticem nemusí být člověk vždy jen rodem. Existují též i šlechtici ducha. Lidé, kteří svým géniem, ať už mravním či uměleckým, dokáží vyniknout nad běžný průměr, přičemž mohou být zrozeni kdekoliv a pocházet třeba z té nejprostší kolébky. Takových lidí si můžeme vážit možná mnohem více než rodilých šlechticů, kteří se někdy mohou mravně zpronevěřit svému jménu, což se v historii již častokrát stalo. U šlechticů ducha je tomu naopak. U nich existuje pouze jedna cesta a to vzhůru. Jinak by nebyli tím, kým jsou. Jinak bychom se o nich nikdy nedozvěděli. Nestali by se populárními. To však neplatí pro jednoho českého barokního hudebního skladatele, jehož proslulost ve své době objímala celou Evropu.
Mládí a studia
Jan Dismas Zelenka se narodil v Louňovicích pod Blaníkem a zde byl 16. října 1679 pokřtěn. Základů hudebního vzdělání se mu dostalo od jeho otce Jiříka Zelenky Bavorovského, jenž byl louňovickým kantorem a varhaníkem. Své hudební vzdělání si poté prohloubil v Praze v jezuitské koleji Klementina a tam jsou též od roku 1704 doloženy počátky jeho kompoziční činnosti. V té době v Praze pobýval u svého podporovatele hraběte Hartiga, pro nějž složil latinskou kantátu a působil zde jako hráč na „violon“, což byl tehdy největší a nejhlouběji laděný nástroj z třídy viol, přirovnatelný k dnešnímu kontrabasu.
Zahraniční studia
Po svých pražských studiích odešel mezi lety 1710 - 11 Jan Dismas Zelenka na přímluvu hraběte Hartiga a pražských jezuitů do Drážďan, kde se stal violonistou či kontrabasistou dvorní kapely a skladatelem církevní hudby ve službách saského kurfiřta a polského krále Augusta II. Silného. Přesné důvody Zelenkova odchodu do Saska však nejsou známy a je o nich často spekulováno v tajemných souvislostech. Od saského panovníka obdržel v roce 1715 spolu s několika dalšími členy kapely finanční podporu na studium v Itálii, kde v Benátkách studoval u A. Lottiho hudební teorii. Fakta o této jeho studijní cestě však nejsou doložena. V letech 1716 – 19 studoval Zelenka ve Vídni u věhlasného mistra kontrapunktu, císařského kapelníka Johanna Josepha Fuxe.
Jediná návštěva vlasti
U příležitosti korunovace rakouského císaře Karla VI. českým králem roku 1723 Jan Dismas Zelenka napsal, nastudoval a jako člen doprovodu saského kurfiřta také provedl v pražském Klementinu rozsáhlou skladbu k velké alegorické hře o životě svatého Václava „Sub olea pacis et palma virtutis“ a několik dalších orchestrálních skladeb. Za toto provedení v přítomnosti císaře sklidil Zelenka všeobecnou pochvalu.
Prozatímní kapelník
V letech 1729 - 33 zastával Jan Dismas Zelenka funkci prozatímního kapelníka dvorní kapely v Drážďanech. Roku 1733 jmenoval nový saský kurfiřt a polský král August III. oproti Zelenkovu očekávání královským kapelníkem Johanna Adolfa Haase, jenž byl odchovancem módní italské opery. Téhož roku byl zklamanému Zelenkovi přidělen pouze post dvorního skladatele s platem 550 tolarů ročně, jenž mu byl v roce 1736 zvýšen na 800 tolarů.
Dvorní skladatel
Jan Dismas Zelenka se od roku 1733 až do své smrti věnoval kompozici převážně velkých chrámových vokálně instrumentálních děl. Přes velká zklamání a zhoršený zdravotní stav byl velmi plodným a důmyslným skladatelem. Vynikal všeobecným i hudebním vzděláním a ovládal několik jazyků. Jeho melodicky krásná hudba je charakteristická svou specifickou, nápaditou, vždy překvapující harmonickou představivostí a je vždy tvůrčí a plna originality ve své dokonalosti umění kontrapunktu, jakož i originálností interpretace. Za svůj život složil Zelenka asi 72 vokálních skladeb s doprovodem nástrojů a 15 skladeb instrumentálních. Dále 15 úplných mší, 5 mottet pro sólový hlas (jedno na česká slova), 3 rekviem, 2 Te Deum, 42 žalmy a 3 oratoria. Šest jeho mší, označovaných jako „Missae Ultimae“, patří k vrcholům jeho hudebního odkazu a katolické církevní hudby vůbec. I přesto bylo však Zelenkovo dílo po jeho smrti uloženo do archivních skříní drážďanského chóru jako „zastaralé a nemoderní“, označeno jako majetek panovníka a po dlouhou dobu nebylo možné je opisovat ani vydávat.
Obdiv současníků
Jan Dismas Zelenka byl už za svého života obdivován celou řadou svých současníků i kolegů, především Johannem Sebastianem Bachem či Georgem Philippem Telemannem a zejména houslistou a kapelníkem drážďanského dvorního orchestru J. G. Pisendelem (pravděpodobně svým jediným blízkým přítelem). Zelenka se po celý svůj život věnoval i pedagogické činnosti a vychoval celouřadu celkem význačných skladatelů své doby, jimiž byli např. J. J. Quantz, J. G. Barter nebo J. G. Rollig.
Závěr života
Jeden z nejvýznamnějších komponistů období vrcholného baroka, proslulý kontrapunktista, jehož celá Evropa považuje za jednoho z největších hudebních tvůrců své doby a jehož umělecký odkaz je srovnatelný s přínosy jeho generačních vrstevníků J. S. Bacha, G. F. Händela, A. Vivaldiho či G. P. Telemanna, český skladatel Jan Dismas Zelenka zemřel 23. prosince 1745 v Drážďanech na následky chronické srdeční vady ve věku šedesáti šesti let. Byl pochován na Štědrý den ráno na Starém katolickém hřbitově v Drážďanech, avšak jeho hrob se nedochoval. Místo něj je zde od roku 1996 umístěn jeho památník.
Epilog
Znovuobjevení Jana Dismase Zelenky, jehož dílo bylo střeženo jako soukromý majetek saského panovníka nastalo po upozornění Františka Palackého a následném uvedení jedné ze Zelenkových suit Bedřichem Smetanou. V době rozvinutého romantismu však tento pokus o Zelenkovu renesanci nebyl dostatečně aktuální a její plný rozkvět tak nastal až v polovině 20. století, odkdy se až do současnosti interpretaci Zelenkova díla intenzivně věnují některé české i německé soubory. Mnohé z jejich nových nahrávek získávají prestižní mezinárodní hudební ceny a kritiky jsou přijímány s obdivem a uznáním. V roce 1984 vznikl k poctě Jana Dismase Zelenky každoročně pořádaný festival Podblanický hudební podzim.
Umělecká síla a hodnota Zelenkova díla tak byla s odstupem času opět nalezena a září v celém hudebním světě jako vzácný skvost.
-sj-
