Nevadí, řeknete si třeba, nedaleko stojí běžné taxíky, proč se mám nechat obtěžovat nechvalně známou státní firmou a jdete ke stojícím vozům na magistrále před nádražní budovou. Jejich řidiči si vás pozorně prohlížejí, zda jste opravu ten hloupý cizinec, kterému lze naúčtovat cokoliv a když zjistí, že ne a ještě chcete odvést jen jeden kilometr, otráveně vám oznámí, že jsou zadaní. Zkusíte to tedy ještě na stanovištích v podjezdech pod magistrálou a když ani tam nepochodíte, řeknete si naštvaně, že už jste mezitím mohli být dávno na místě hromadnou veřejnou dopravou.
Než jsem si po delší době toto vyzkoušel, nechápal jsem zprávu, která proběhla počátkem ledna na webových médiích. Psali tam, že byl na dva dny zakázán vjezd taxíkům do obslužných prostor Hlavního nádraží v Praze. Pod tlakem taxikářů byl zanedlouho zákaz odvolán. Říkal jsem si, proč k tomu zákazu vůbec došlo, co to mělo znamenat? Ale po nově získané zkušenosti s pražskou taxislužbou jsem změnil názor: Neochotní, nefunkční nebo žádní taxikáři – to je přeci totéž.
-f-
