V salónním voze jste mohli potkat nejen celou rodinu nástupce trůnu sedící za historickým stolem, ale také pořadatele v dobových uniformách a krásnou dámu v šatech a klobouku.
Výstavu pořádal Spolek Posázavský Pacifik a K.K. Landwehr Regiment No. 2 – Linz. Expozice s trochou nadsázky představila i jak mohla vypadat rakouská C. K. vojenská náborová kancelář.
Na výstavě jste si mohli prohlédnout rozličné dobové předměty, zbraně, části výstroje, zbraně a literaturu, které zapůjčil sběratel Ivan Veselý, který je velkým příznivcem tohoto historického období. Překvapením pro návštěvníky byly oživlé mechanické postavy, jedna z nich na flašinet zahrála starobylou melodii a další figurína nám zasalutovala.
Salonní vůz pochází z roku 1926, dlouho patřil rumunským železnicím, řízením osudu se dostal do Čech a do Benešova. Francouzští filmaři jej nechali zrekonstruovat a natáčeli v něm film s Herculem Poirotem. Nyní je majetkem občanského sdružení Posázavský Pacifik a je trvale umístěn v depu v Benešově.
Od Ivana Veselého, který je velkým příznivcem vojenské historie a přivítal nás v salonním voze v dobové uniformě, jsme dostali pro čtenáře Jiskry malé poděkování všem návštěvníkům výstavy a k zamyšlení:
„Vážení přátelé starých časů (a pořádků).
Děkujeme všem návštěvníkům za účast na malé výstavě, která chtěla tuto dobu připomenout. Říkalo se jí „Krásná epocha“ – té době na přelomu 19. století. A to nejen pro všeobecný rozvoj, prosperitu, ale i pro morální kodex – té době vlastní. Nejsem mravokárce, vždycky se trochu kradlo a jak známo „dá-li Pánbůh zdraví – i hříchy budou“, ale některé věci se v tehdejší společnosti dít nemohly. Hlavně proto, že měla všeobecně uznávaný řád. Vláda vládla, policie pomáhala a vojsko chránilo, ostatní pracovali a byli na svou práci hrdí. Jako pevný bod v měnícím se světě sloužila víra svou ideou Víry, Lásky a Naděje.
To vše se časem někam vytratilo a nejenže to chybí, ale ta ztráta nás ohrožuje. Peníze se jako kotva neosvědčily. Pro začátek by myslím, stačilo rozvzpomenout se na vlastní minulost a hlavně o ní nelhat. Jeden Polák do Knihy návštěv výstavy napsal: „Jak my se chováme k historii, tak se ona zachová k nám.“ Možná to platí i o ostatních věcech, které jsme zavrhli. Třeba o armádě. Nositelem tradic byla právě armáda, ve které byla čest sloužit. Tak to chápou i členové tradičních vojenských jednotek. Svou účastí to potvrdili i vojáci „Landwehr Regimentu No.2 z Lince (který míval ve stavu čtvrtinu Čechů). A není vina armády, co se stalo v Sarajevu. To selhaly vlády, které odmítly císařovo heslo „VIRIBUS UNITIS“ (spojenými silami). Bude líp? Asi toto jsme chtěli připomenout.
Nakonec vzkaz všem nevojákům: „Život vojenský – život veselý“.
