Tento umělec patřil k nepřehlédnutelným osobnostem domácí i světové výtvarné scény, jeho kresby a grafiky jsou zastoupeny v řadě galerií i soukromých sbírek po celém světě. Nejmenší a nejoblíbenější díla Oldřicha Kulhánka vlastní každý z nás - výtvarník je totiž autorem kompletní série českých bankovek.
Tvůrce bankovek
Při našem setkání v jeho ateliéru mi tehdy řekl: „Když dostanete za úkol udělat bankovky, dobře víte, že budou na světle božím dost dlouho. Nejsem tak naivní, abych si myslel, že bych dokázal stvořit, co by se líbilo každému. Tehdy jsem si hlavně přál, abych se na ně mohl podívat i za rok. Abych nad nimi neplakal. Ambice samozřejmě mám, ale vyplývají z toho, že něco dělám, a ne z faktu, že jsem jednou měl úspěch. Pokud cokoli umíte, chcete ve svém oboru něco znamenat. To platí pro soustružníka, inženýra i pro malíře. Je v genech téhle civilizace, že o něco usilujeme. Možná se to zdá jako honění se, ale naše civilizace je založena na aktivitě.“
A jak to všechno začalo?
Rozhlížel jsem se po prostorném ateliéru. Za jeho okny plynul všední život pražského Žižkova. Na lodžii protějšího paneláku věšela mladá žena prádlo. V mlžném oparu se v dáli rýsovalo panorama Hradčan. A jak to všechno začalo? „Tatínek byl nadšený, že kreslím, a mé kresby už od mých tří let ukládal do zvláštních alb. Ale to jsem zjistil až v dospělosti. Když se mě ptali, čím budu, od malička jsem říkal, že malířem. Bydleli jsme na Letné, kde proti škole bylo papírnictví - nejkrásnější obchod mého života. Hodiny jsem vydržel stát před výkladní skříní a koukat se na pastelky s obrázkem papouška. Dodnes, když někde v cizině jdu kolem kšeftu s výtvarnými potřebami, jsem ztracený a ztracené jsou i mé finanční záměry - jdu do obchodu, a kdybych si měl koupit jenom tužku, koupím ji."
Ema na bankovce
V poličce u okna jsem zahlédl CD Emy Destinnové. S jejím portrétem na dvoutisícovce se Oldřich Kulhánek trápil téměř celý rok. A jak se ženy dostaly na bankovky? Rychlý rozpad republiky donutil malíře k přepracování tří bankovek (místo slovenských osobností české) - a tak dostaly prostor tři zástupkyně českých žen.
Tady vznikala nejpůvabnější díla
Většinu času trávil výtvarník ve svém ateliéru na Žižkově. Tady spatřily světlo světa jeho otevřené cykly kreseb a litografií, ilustrace mnoha knih, drobná grafika. Při mé návštěvě tehdy poznamenal: „Obrazně řečeno mým domovem je ateliér, je dostatečně prostorný, takže tu nejen pracuji, ale mohu tu, stručně řečeno, odpočívat, jíst a pít, takže pole působnosti téměř neomezené. A pak tu mám knihovnu, jednu z nejdůležitějších částí mého bydlení i života. Můj „občankový“ domov je v Dejvicích - družstevní byt, půdní vestavba. Ten je ušitý podle mých představ. Nejkrásnější na něm je neobvyklý pohled na chrám svatého Víta ze severní strany."
Odmítal pojetí umění jako "krásné lži"
Oldřich Kulhánek odmítal pojetí umění jako „krásné lži“, bral skutečnost vážně a v ní hledal a nacházel výrazy své řeči, jíž sděloval osobní zážitek i kolektivní zkušenost světa dnešní doby. Kdo by očekával od jeho tvorby odpočinek po denním shonu, pouze vybraný estetický zážitek, byl by asi zklamán. Naopak, právě onen shon se nakonec jeví ve srovnání s Kulhánkovým dílem, jako rozptýlení a útěk od nepříjemných otázek. Dovedl nás postavit před zrcadlo otřesně upřímné. Místo myšlenky, že za všechno mohou ti druzí, nás pojednou napadne, že kus viny je i v nás samých.
Hledal nezkreslenou pravdu
Nemlčel a v každé době nastavoval ono pověstné zrcadlo jednotlivci i společnosti a hledal nezkreslenou pravdu. Otevřenost nebyla jen odvahou, ale i nutností. Kulhánkovy grafické listy jsou reálné a jejich motivy naprosto výmluvné. A tak minulá doba dala podnět i k dílům nazvaným Portrét mého fízla, Výslech, Ruzyně a Soud. Kulhánkův projev vycházel z kresby, která je základem celého jeho díla. Je to kresba důmyslná, propracovaná do nejmenších podrobností, svědčící o důkladné znalosti lidského těla, a pečlivém komponování každého motivu. Umělec doslova čaroval při zaznamenávání složitých myšlenek, které zachycoval na papír, odkud ty nejvýmluvnější přenášel na kovové desky technikou barevného leptu - připomeňme alespoň tak zvaný Rudolfinský cyklus, který ohromuje mimo jiné i precizním zvládnutím velké plochy. Další díla byla vytvořena technikou litografie.
Život se mu prolínal s uměním
Umělec nebyl jen kritikem společnosti, byl i důmyslným portrétistou a ve svých drobných grafických listech dokazoval, že umí věrně vystihnout nejen tvář portrétovaného, ale že dokáže proniknout hluboko pod kůži známých osobností a zachytit i vnitřní podobu jejich duše.
„Život se mi prolíná s kumštem“, poznamenal při našem setkání. „Měl jsem šťastná údobí, kdy se mi vedlo v kumštu i v životě, ale byly doby, kdy jsem byl v krizi a z ní jsem se dostával právě přes kumšt. Těžko ty věci mohu oddělovat."
Hledal výpověď o minulosti i dnešku
Jen několika umělcům se podařilo, aby jejich díla doslova zlidověla. Oldřich Kulhánek k nim patří. Snad není v naší zemi člověka, který by neznal například jeho Karla IV., Františka Palackého nebo T. G. Masaryka. Zatímco velké grafické listy tvoří otevřené cykly, drobná grafika se vyznačuje značnou námětovou pestrostí, bohatým dějem a dokazuje, že umělcova fantazie byla doslova nevyčerpatelná.
Svou tvorbou kladl Oldřich Kulhánek sobě i každému z nás otázku: „ Jaký je tvůj podíl?“ Snažil se, jak sám řekl, „vyprovokovat přihlížejícího k dialogu, porušit konvenční vztahy a v napětí nových spojení hledat výpověď o minulosti i dnešku.“
Jan Chára
Život v kruhu
