Základní škola patří v naší společnosti k těm institucím, kde se vzdělává a zároveň vychovává budoucí generace, která ovlivní chod naší společnosti v příštích desetiletích. Často si sami klademe otázku, zda jdeme tou správnou cestou, zda bychom určité věci nemohli dělat jinak a lépe. Je určitě třeba vést naše děti k pochopení faktu, že nic v životě lidském není zadarmo, nic nepřichází samo od sebe. Život je křehký, je neustále na vlásku, je třeba vážit si jej a jemně s ním nakládat. Ne každému je dáno do vínku pevné zdraví, je mezi námi spoustu spoluobčanů se zdravotním handicapem a posláním společnosti je zařadit tyto jednotlivce do života a dát jim možnost realizovat se a být užiteční v rámci svých možností a schopností. Na základních školách se snažíme již řadu let integrovat žáky s nejrůznějším zdravotním postižením a troufám si říci, že se nám práce daří.
Může však základní škola pomoci také dospělým osobám se zdravotním postižením? Věřte, že ano! Před půl rokem jsem byla oslovena pracovníkem neziskové organizace Rytmus Benešov, o.p.s. s nabídkou, zda bychom na základní škole nechtěli zaměstnat člověka s mentálním postižením na pomocné úklidové práce. Přiznám se, že mě tato nabídka zaskočila a nedovedla jsem si v tu chvíli dost dobře představit realizaci této myšlenky. Dnes jsem ráda, že nezůstalo pouze u nápadu.
Posláním obecně prospěšné společnosti Rytmus Benešov, o.p.s. je podpora lidí se zdravotním postižením v aktivním zapojení do společnosti. Navázali jsme kontakt s touto organizací, což se ukázalo velice přínosné pro školu, pro žáky, pro pedagogy i pro provoz naší příspěvkové organizace.
Od prosince 2014 jsme zaměstnali osobu se zdravotním handicapem přímo z našeho regionu. Na vytvořené pracovní místo jsme na Úřadě práce v Benešově získali příspěvek na vytvoření pracovní příležitosti v rámci veřejně prospěšných prací. Pracovník v základní škole vykonává pomocné úklidové práce a je přidělen k ruce panu školníkovi. Spolupráce překvapivě funguje. Společnost Rytmus Benešov, o.p.s. zajišťuje po nezbytně nutnou dobu individuální podporu asistenta přímo na našem pracovišti.
Jak mi sdělila opatrovnice a zároveň matka zaměstnance i on sám - je v naší škole moc spokojen a má stále pozitivní náladu. Velice se mi líbí, že i žáci školy jej přijali dobře a přátelsky, pěkně se k němu chovají a stejně i on k nim.
Co říci na závěr? Všechno jde, když se chce a je dobrá vůle. Snažíme se nebýt lhostejní ke svému okolí a vedeme k tomu i naši nejmladší generaci. Snad se nám to alespoň trochu daří.
Mgr. Ludmila Vodehnalová
ředitelka školy
