Snad se na mě nebudete zlobit, když se na úvod ohradím vůči článku „Milion chvilek budí mezi občany Benešova stále větší zájem“, ve kterém zaznělo několik nepravdivých tvrzení. Případ záchranářky vyvolal mnoho emocí. Myslím, že jsem vše vysvětlovala už několikrát dokola. Je mi líto, že paní záchranářka byla listem Náš region zneužita. Pokud pan Tomáš Fassati tleská tomuto periodiku, pak musím říci, že mám o demokratické společnosti a nezávislých médiích zcela jiné představy. Předpokládala bych u nich, že si informace předkládané čtenářům ověřují, aby je zveřejňovali pravdivě. V tomto případě se tak rozhodně nestalo. Mnohokrát jsem ukazovala reálná čísla o tom, jaké počty ochranných pomůcek byly na ZZS Středočeského kraje v době, kdy vyšel článek (17. března 2020). Nyní už je i ze zpětného auditu jasné, že na každé sanitce byly minimálně tři sady ochranných pomůcek včetně účinných respirátorů FFP3. Záchranáři nikdy nevyjížděli bez ochrany. V tom, že pomůcky skutečně byly, mi dávají opakovaně za pravdu i samotní záchranáři. Tyto argumenty jsou ale zřejmě některým lidem málo. Inu, jak jsem psala v úvodu - kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.
Setkala jsem se s paní záchranářkou, se zastánci petice na její podporu, i mnohými dalšími. Věřím, že jsme si vše vysvětlili z očí do očí, protože to je přesně přístup, kterého jsem zastáncem. V době, kdy Středočeský kraj podával trestní oznámení, článek na serveru Náš region, a následně z něj převzaté informace v jiných médiích, způsobil paniku. Na krajském úřadu jsme zaznamenali mnoho telefonátů, kdy se vyděšení občané ptali, zda k nim přijedou záchranáři bez vybavení a zda je nakazí. Aby se panice zabránilo, sáhli jsme ke svému ústavnímu a demokratickému právu. Každý se totiž smí bránit pomluvám a lživým informacím. Z dnešního pohledu platí, že po bitvě je každý generál a upřímně se přiznám, že jsem kvůli paní záchranářce ráda, že policie případ odložila.
Středočeský kraj, v porovnání s ostatními, patřil k nejaktivnější v tom, jak sháněl pomůcky. Je potřeba si uvědomit, že máme přes 300 příspěvkových organizací, mezi nimiž je kromě záchranky také pět velkých oblastních nemocnic nebo 59 zařízení sociálních služeb (hlavně domovů pro seniory). Kraj měl pět odběrových míst na testování ohrožených koronavirem i v době, kdy pro celou Prahu fungovala dvě. Myslím, že náš kraj nouzový stav a období hrozící epidemie zvládl. Všichni, kdo se na tom podíleli, mají být na co hrdí. Důležitou roli hrála v období krize také benešovská nemocnice Rudolfa a Stefanie. Jejím zaměstnancům za to patří obrovský dík. Zvládli to na jedničku s hvězdičkou!
Závěrem bych chtěla říci, že mi na mých sousedech moc záleží. V Benešově se podařilo v posledních letech za pomoci kraje uskutečnit řadu projektů. Můžu jmenovat práce na obchvatu, opravy silnic a křižovatek nebo podporu kultury. Přispěli jsme například také k opravě i vzniku sportovišť, otevřeli jsme kupříkladu workoutové hřiště. Kraj přispívá zhruba 70 miliony korun na tělocvičnu gymnázia. Na 230 milionů přijde stavba rehabilitačního centra v benešovské nemocnici, přičemž jde jen o jednu z mnoha krajských investic do areálu a do specializovaných oddělení Nemocnice Rudolfa a Stefanie. Tak bych mohla pokračovat dále. Myslím, že každý soudný člověk musí uznat, že na Benešov jako hejtmanka rozhodně nezapomínám. Je na každém z vás, jaký si udělá vlastní názor na zmíněný text, jehož autorem je bývalý ředitel zdejšího Muzea umění a designu.
Jaroslava Pokorná Jermanová,
hejtmanka Středočeského kraje
Můj článek pouze stručně informoval o opakovaném setkání občanů na benešovském náměstí, kde zazněly z úst pořadatelů mnohé zásadní podrobné informace o vedení Středočeského kraje. Pokud chce paní hejtmanka přesvědčit občany, musí se zabývat obsahem tohoto shromáždění a konkrétní výhrady adresovat konkrétním mluvčím na tomto shromáždění, kterými byly všeobecně známé benešovské osobnosti.