Rodina se později přestěhovala do Vlašimi, kde otec vykonával advokátskou praxi a poskytoval, mimo jiné, své služby i vysokému pánu na Konopišti. Dospívající Emil vystudoval malostranskou reálku a od roku 1904 až do roku 1908 byl řádným studentem Akademie výtvarných umění v Praze, odkud byl vyloučen pro kázeňské přestupky, a to přesto, že byl mnohostranně talentován. Dokázal malovat realistické portréty stejně dobře jako portréty a krajiny ve stylu kubismu. Ač všestranně nadaný, mladý Pittermann byl velice neukázněný a šířila se o něm spousta fám a legend.
Již za studií na AVU se stává v roce 1907 členem slavné umělecké skupiny Osma, v níž působil spolu s Emilem Fillou, Bohumilem Kubištou a dalšími. Jako malíř inklinoval nejdříve k postimpresionismu a expresionismu a postupem doby byl ovlivněn kubismem a sociálními motivy.
Kromě malířské tvorby se také věnoval vytváření kreseb, ilustrací a karikatur do časopisů a svých knih. Divadelní stránka jeho mnohačetné umělecké duše jej profilovala jako výraznou osobnost pražských kabaretů. Od roku 1909, kdy si zvolil pseudonym Longen, vystupoval spolu s Eduardem Bassem v mnoha z nich, zejména v kabaretu Červená sedma. V roce 1920 založil kabaret BUM a divadlo Revoluční scéna, kde poprvé zdramatizoval dnes slavné Osudy dobrého vojáka Švejka, napsané svým stejně bohémským přítelem Jaroslavem Haškem. Nepřipomenout nelze ani hru Nanebevstoupení Tonky Šibenice, kde si zahrála jeho manželka Xena Longenová, s níž se oženil v roce 1910. Xena Longenová, dívčím jménem Polyxena Marková (1891-1928), jej herecky doprovázela v nesčetných kabaretech i divadlech až do roku 1928, kdy dobrovolně ukončila svůj život skokem z okna.
Emil Arthur Longen působil umělecky zejména v divadelní sféře v Paříži, Lublani či v Berlíně, kde v roce 1922 vedl scénu Wilde Buehne. Po návratu do Československa se výrazně angažoval v divadle Vlasty Buriana, kde působil jako dramaturg, herec a psal scénáře či náměty k veleúspěšným komediím, ponejvíce s Vlastou Burianem v hlavní roli, z nich většina byla zfilmována a jsou dosud promítány, jako například C. a k. Polní maršálek, Nezlobte dědečka, Anton Špelec Ostrostřelec, Hrdinný kapitán Korkorán či Jedenácté přikázání s Hugo Haasem nebo Matka Kráčmerka s Antonií Nedošínskou.
Pozoruhodný byl též film Poslední bohém se Sašou Rašilovem v hlavní roli, pojednávající o některých kapitolách ze života Jaroslava Haška a v neposlední řadě i zcela autorský film Aféra plukovníka Redla,v němž si E. A. Longen střihl i hlavní roli. Dá se říci, že touto svou činností měl rozhodující vliv na uměleckou dráhu Vlasty Buriana a stal se tak šedou eminencí jeho dosud nepřekonaných filmů. Po tragické smrti své manželky Xeny se Longen na silvestra 1928 podruhé oženil, tentokráte s Marií Uhlířovou, s níž měl dvě dcery, Marii a Jiřinu. Políben další ze svých múz publikoval články i fejetony z oblasti divadelnictví a pod vlivem stejné múzy napsal v roce 1927 biografii Král komiků, v jejímž názvu poprvé použil toto přízvisko pro Vlastu Buriana. V roce 1928 napsal knihu Jaroslav Hašek a v roce1929 román Herečka, pojednávající o jeho předčasně zemřelé manželce Xeně.
Emil Arthur Longen byl bohém každým coulem. Od mládí se opíjel, vědom si skutečnosti, že v tomto stavu má pohled do hvězdné oblohy při letu na motýlích zádech nejsilnější účinek hrabalovského pábení. Není divu , že vysedával každý den po hospodách, kde často tropil rozruch, někdy i zdánlivé výtržnosti a velmi často zasekával sekyru. Dalo by se říci, že i tyto dluhy a nutnost je zaplatit, byly tak trochu hnacím motorem jeho všestranné činorodé tvořivosti. Bohužel, jedna z jeho hvězd byla černá a ta jej dostihla 24. dubna 1936, kdy odletěl v pouhých 51 letech na svém posledním černém motýlu na věčnost. Zemřel na perforaci žaludečního vředu v benešovské nemocnici, kam byl převezen ze svého letního bytu v Poříčí nad Sázavou. Na Emila Arthura Longena doslova platí výrok, jehož autorem je slavný francouzký malíř Dominique Ingres: „Talentovaný umělec dělá se svým talentem, co může. Geniální umělec dělá, co chce.“ Sám Longen na otázku, zda se v něm mnohostrannost jeho nadání vzájemně neubíjí, odpovídal údajně slovy: „Ráno se probudím a můžu si dnes vybrat, čím budu. Malířem, spisovatelem, hercem,... čím chci!“ A jak si řekl, tak vždy udělal. Vyletěl na sedle mezi křídly motýla. Vždy dobře vybraného motýla.
-sj-
