Domácí podoby jména: Franta, Fanda, Fanouš, Fanoušek, Franěk, Francek, Fery, Frantík
Známí nositelé jména:
František Ladislav Čelakovský – český básník, kritik a překladatel
František Drtikol – český fotograf a výtvarník
František Kovářík – český herec
František Křižík – český technik, průmyslník a vynálezce
František Lipka – český amatérský archeolog
František Maxián – český hudební pedagog a klavírista
František Nedvěd – český písničkář
František Nepil – český spisovatel
František Němec – český filmový a divadelní herec
František Němec – český sochař
František Plánička – fotbalista
František Ladislav Rieger – český politik, publicista a představitel staročeské strany
František Smolík – český herec
František Xaver Šalda – český literární kritik, novinář a spisovatel
František Šťastný – český motocyklový závodník a sportovní novinář
František Tikal – československý hokejista
František Ladislav Věk – titulní postava historického pětidílného románu spisovatele Aloise Jiráska F. L. Věk
Franz Kafka – pražský německy píšící spisovatel židovského původu
Osobnost na fotografii:
František Filipovský (23. září 1907, Přelouč – 26. října 1993, Praha) byl významný český filmový a divadelní herec. Narodil se v rodině skladatele a hudebníka Františka Filipovského staršího dne 23. září 1907 v městě Přelouč.
Již od mládí se zajímal o kulturu a kromě hudby 'pěstoval' i divadelnictví. Začínal v Kleinově venkovské divadelní společnosti, byl členem Voicebandu E.F.Buriana, pokračoval v r.1930 v Intimním divadle, ve smíchovské Aréně (1931), byl členem Osvobozeného divadla opakovaně v letech 1932 až 1938 (nejdříve na scéně U Nováků, později v Rokoku i pod názvem "Spoutané divadlo", od r.1935 opět U Nováků), v roce 1939 působil U Nováků jako režisér v Divadle Járy Kohouta od roku 1940 pak jako šéf činohry v Moderním divadle na Žižkově (dříve Akropolis). Odtud přešel do angažmá k Jaroslavu Fošenovi (na scéně Švandova divadla na Smíchově), následovalo Nezávislé divadlo (na scéně pražské Alhambry), později ještě Uranie v Holešovicích a od 1.8.1945 až do roku 1992 byl členem Národního divadla.
Kromě mnoha divadelních rolí se proslavil svým hereckým uměním před kamerou a také jako vynikající dabér, kde nezapomenutelně propůjčil svůj hlas například Louis de Funèsovi.
V roce 1953, při zahajovacím vysílání Československé televize dne 1. května, byl prvním českým hercem, který dostal možnost vystoupení a živé improvizace na obrazovce. V televizi pak dlouhá léta úspěšně vystupoval v řadě inscenací a filmů.
Jeho dcera Pavlína Filipovská se stala zpěvačkou a herečkou. František Filipovský měl syna Jana Filipovského, jenž byl vášnivým milovníkem koní a dlouholetým amatérským fotografem. Do své smrti pracoval jako fotolaborant v Československé tiskové kanceláři, ČTK.
František Filipovský zemřel 26. října 1993 v Praze. Pohřben je na Olšanských hřbitovech.
