Prolog
Všechno na světě se nemusí objevit jako blesk z čistého nebe. Jsou věci a jsou lidé, o nichž jako bychom ani nevěděli a přesto vedle nás existují. A přesto vedle nás pomalu zrají jako dobré kvalitní víno, abychom je postupem doby začali zaznamenávat a přijímat je jako nedílnou součást našeho světa. Abychom po čase s údivem konstatovali, jak nenápadně nápadně tito lidé dokázali vyzrát a oslnit nás těmi nejkvalitnějšími výkony ve svém oboru. Z takovýchto lidí se postupem doby stávají pojmy ve světě své činnosti a jejich odkazem se pro nás stává nejryzejší jakost jejich obdivuhodného díla. Toto platí ve všech oborech lidské práce a nejmarkantněji to lze pozorovat v povoláních mediálně snadno zprostředkovatelných, zejména v branži herecké, z níž muž, jenž se stal tímto pojmem, pochází.
Dětství a dospívání
Otakar Brousek se narodil 28. září 1924 v Krhanicích poblíž Benešova do dělnické rodiny. Jeho matka, jež byla nadšenou ochotnicí, v něm od útlého mládí pěstovala lásku k umění.
Již jako dítě se Otakar zajímal o múzická umění, respektive divadlo a literaturu, hrál na housle a zpíval ve smíšeném sboru. Na gymnáziu v Českém Brodu poté hrál ve školním orchestru a věnoval se divadlu a recitaci, přičemž dokonce neváhal pustit se do vlastní režie. Zajímala jej též zejména literatura dramatu a poezie. Jeho rodiče v něm však neshledávali dostatečný umělecký talent a jejich přáním bylo, aby se mladý Otakar věnoval studiu medicíny. Ten však nehodlal ustoupit z vytčeného uměleckého směru své životní cesty a po maturitě plánoval studium herecké konzervatoře. Bohužel, tomu bylo v období II. světové války, kdy byly nacisty uzavřeny vysoké školy a tudíž byl totálně nasazen na práci v ČKD.
Divadelní herec
Přestože byl Otakar Brousek naprostý ochotník bez jakéhokoliv formálního divadelního vzdělání, oficiálně nastoupil hned po válce roku 1945 do do Městského divadla v Kladně jako inscipient a herec. O rok později v roce 1946 přešel k Jindřichu Honzlovi do Studia Národního divadla v Praze, kde působil po tři sezóny a Praze již zůstal věrný. V letech 1950 – 51 byl členem Městského divadla pro mládež a mezitím v letech 1948 – 50 absolvoval základní vojenskou službu v rámci Armádního uměleckého souboru a taktéž působil v armádním rozhlasu. Po krátké působnosti ve smíchovském Realistickém divadle (1951 – 52) poté na šest let zakotvil v Divadle E. F. Buriana (1952 – 59), jež výrazně zformovalo jeho hereckou osobnost.
Jako vyzrálý herec nastoupil Otakar Brousek v roce 1959 do Vinohradského divadla, jehož souboru byl oporou po čtyřicet sezón až do roku 1999 a kde zůstal jako stálý host až do své smrti. Současně hostoval i v jiných divadlech jako např. v Divadle ABC či Divadle bez zábradlí. Na Vinohradech vytvořil více než 120 rolí klasického i současného divadelního repertoáru v dramatech domácí i zahraniční provenience. Z jeho velkých divadelních rolí můžeme jmenovat například skvělého Bruta v Juliu Caesarovi, Borise Godunova, profesora v Loupežníkovi nebo Johna Proctora v Čarodějnicích ze Salemu. Ztvárňoval psychologicky komplikované postavy s nádechem ironie a především s vysoce kultivovaným herectvím. V jeho postavách komediálních bylo možno vystopovat příklon k suchému anglickému humoru.
Za své celoživotní mistrovství v oboru činohra obdržel Otakar Brousek v roce 2004 zvláštní cenu Thálie.
Práce filmová a televizní
Otakar Brousek vytvořil ve filmu a televizi více než sto rolí, z čehož bylo přibližně asi 40 filmových. V televizi se objevil např. v seriálech „F. L. Věk“ (1971), „Nemocnice na kraji města“ (1977), „Sanitka“ (1984) a naposledy v seriálu „Ordinace v růžové zahradě“ v roce 2005. Českou filmovou tvorbu obohatil např. V komediálním snímku „Svatby pana Voka“ (1970) nebo v kriminálkách „Tajemství zlatého Budhy“ (1973) či „Noc klavíristy“ (1976). Spatřit jej též můžeme ve filmech „Můj brácha má prima bráchu“, „Hop a je tu lidoop“ a v mnoha dalších.
Přestože v žádném tomto snímku nevytvořil hlavní roli, jeho osobnost jim dodala výrazný vklad a Otakar Brousek byl proto zcela jistě hercem ve filmu mimořádně úspěšným a díky svému hlasu se zde uplatnil i jako vypravěč či komentátor.
Dabing
Široké uplatnění našel Otakar Brousek i v dabingu, v němž pracoval od jeho počátku v 60. letech. Svůj hlas propůjčil například Georgi Cawleymu v britském seriálu „Profesionálové“, francouzkému herci Pierru Brasseurovi nebo Lawreci Olivierovi a v poslední době daboval hlas Albuse Brumbála za série o Harrym Potterovi.
Za celoživotní mistrovství v dabingu obdržel Otakar Brousek v roce 1996 Cenu Františka Filipovského.
Recitátor
Otakar Brousek byl vynikajícím recitátorem a konferenciérem neboť platil za herce s mimořádně precizní dikcí a vysoce kultivovaným hereckým projevem, jenž díky jeho hlasu a přednesu budil velký respekt.
Rodina
Otakar Brouse je zakladatelem u nás dnes asi nejznámější herecké rodiny. Z prvního manželství (manželka předčasně zesnula) pochází dcera Jaroslava Brousková (nar. 1950) a syn Otakar Brousek ml. (nar. 1957). Oba sourozenci jsou herci, stejně jako jejich partneři Ladislav Potměšil a první žena O. Brouska ml., Zuzana Mixová. Nejmladší generaci pak v hereckém povolání zastupuje vnuk Ondřej Brousek (nar. 1981). Umělecky činná byla i druhá manželka Otakara Brouska, tanečnice Národního divadla a herečka Luka Rubanovičová (nar. 1936).
Osudy své rodina zachytil Otakar Brousek ve své autobiografické knize „Otakar Brousek o sobě... sága rodu Brousků“ (2002).
Závěr života
Vznosný, vysoce kultivovaný český herec s nádherným podmanivým hlasem a znamenitý recitátor, konferenciér a dabér, Otakar Brousek zemřel 14. března 2014 v Praze v požehnaném věku 89 let.
Epilog
V Otakaru Brouskovi odešel velký herec, jehož samy múzy přivedly na tento svět, učinily jej pojmem a tiše odvedly do říše věčného představení.
-sj-
