O HADROVÉM JARDOVI
Daleko, předaleko, až tam, kde si všichni myslí, že už nic není a ono tam přece něco je, tak tam bylo jedno malé království a v něm se jednoho krásného jitra jedněm hodinářům narodil Jarda jako vyšitý. Maminka hodinářka zrovna v hodinářské chaloupce vytírala podlahu a jak měla pod nohama kbelík s vodou, tu najednou žbluňk! A Jarda byl na světě. A div, že se hned neutopil, ale tatínek hodinář okamžitě střelhbitě přiskočil a milého malého Jardu vytáhl z kbelíku za brzlík a vložil jej do kolébky, narychlo stlučené ze dvou kukačkových hodin. A maminka hodinářka když viděla tolik štěstí pohromadě, tu neváhala a nemaje dětské košilky, tu pohotově vyždímala hadr na podlahu a oblékla do něj novorozeného Jardu až oči přecházely. A tak se od té doby tomu Jardovi začalo říkat Hadrový Jarda. A tuten Hadrový Jarda rostl jako z vody z kbelíku a netrvalo dlouho a milý Hadrový Jarda vyrostl a čekal, co mu kdo dá. A on mu nikdo nic nedal. Inu, když to Hadrový Jarda viděl, že kde nic tu nic, ze zoufalství si vzal hodinářské kladívko a že se půjde zabít do lesa. A jak tak šel lesem a hledal příhodné místo, kde by si to lupnul, tu náhle spatřil sedět v mechu statného urostlého kouzelného dědečka jako hřiba. A ten kouzelný dědeček mu pravil: „Inu, inu, milý Hadrový Jardo, co to vidím?“ A Hadrový Jarda pravil: „Inu, statný urostlý kouzelný dědečku, inu... mne!“ A kouzelný dědeček mu poděkoval za informaci a už už se chystal odejít, když tu se ho Hadrový Jarda otázal: „Inu a kouzelný dědečku, pověz, pročpak jsem tak dlouho čekal, co mi kdo dá a on mi nikdo nic nedal? Čímpak je to?“ A kouzelný dědeček se zamyslel a pravil: „Inu to je jistojistě tím, že jsi úplná nula!“ „Aha.“ Pravil Hadrový Jarda. „Inu a pověz, kouzelný dědečku, kdy a kde se tedy jako takový zprovodím ze světa?“ „Inu.“ Pravil kouzelný dědeček. „Inu, jedině tehdy, až potkáš jiného takového úplného nulu a navzájem si to lupnete.“ A tak šel tady Hadrový Jarda dál a jak kouzelný dědeček řekl, tak se i stalo.Netrvalo dlouho a jednoho krásného dne zčistajasna potkal jiného úplného nulu a od radosti si to tam hned na tom místě navzájem lupli hodinářskými kladívky a než bys řekl švec byli oba na místě mrtví. Inu... nula od nuly pojde.
