O PRŮSVITNÉ VÍLE
Byl jednou jeden les a za tím lesem byl další les a vedle těch lesů takhle vlevo byl ještě jeden les a ještě ke všemu vedle těch všech lesů takhle vpravo byl ještě jeden ke všemu les. A právě mezi těmi všemi vlastně moc lesy byla jedna překrásná mýtina, že by si jeden až myslel, že je to palouk. Třeba. No a vždycky takhle brzy ráno, když sluníčko svítilo hřejivými paprsky skrz lesní pavučiny, na tom palouku tančila víla, která byla tak průsvitná, že by jí všichni mohli říkat Průsvitná víla. Kdyby tam někdo byl. A tahle naše Průsvitná víla byla den ode dne průsvitnější a průsvitnější a jednou se při tanci na sebe podívala do zrcadla z nejmodernější rosy a celá strnula. Skoro se totiž už v tom zrcadle ani neviděla, jak už byla průsvitná. „Inu.“ Pravila si Průsvitná víla sama sobě. „Inu, však jsem již tak průsvitná, že se ani skoro nevidím, Inu, čímpak to asi je?“ A přemýšlela a přemýšlela a tu ji napadlo, že již dobrých jedenáct let nic nejedla. „Inu!“ Pravila radostně Průsvitná víla. „Inu, ano! Tu to je! Najím se a budu méně průsvitnější. A budu zřetelněji vidět. Aby všichni mohli vidět jak krásně tančím. Kdyby tady tedy někdo byl.“ A tak se Průsvitná víla přestrojila za prosté venkovské děvče a to tak, že si na sebe oblékla pytel, aby nikdo nepoznal jak je průsvitná. A vyrazila lesem do nedalekého města na trh, zakoupit si tam potravinu. Zprvu jí zaujal kus krávy, ovšem vzápětí usoudila, že po jeho celém snědení by už asi nebyla ani trochu průsvitná a začala se poohlížet po menším soustě. A tu, zčistajasna, padl její zrak na pěkného, macatého, opravdu chutného zajíce. „Inu.“ Pravila si Průsvitná víla. „Inu, to je ta pravá výživa pro vílu jako jsem já!“ A koupila si milého ušáka a už si to s ním v tom svém pytli metelila zpátky mezi lesy na palouk. A jak celá hladová tiskla zajíce k sobě, tu si celý ten svůj turistický pytel zaneřádila zaječími chlupy a bobky a bůhví čím ještě. A tak když Průsvitná víla přiběhla na palouk a takto se uviděla v rosovém zrcadle, celá strnula a pravila: „Inu, jsem já to ale kus krávy! Takhle si zmazat pytel. Inu... ono se nadarmo neříká – nekupuj zajíce v pytli!“
